Rychlé inzulíny zlepšují léčbu diabetu

3. května v 12:30

Byla to překvapující rychlost. Kanaďané Frederick Banting a John J. R. Macleod dostali v roce 1923 Nobelovu cenu za objev inzulínu.

Pouhý rok poté, co ho bostonský diabetolog E. P. Joslin poprvé úspěšně aplikoval svému pacientovi. 

Průmyslová výroba inzulínu se rychle vyvíjela. Nejprve se extrahoval ze slinivek krav a později i vepřů. Postupně přibývalo pacientů, kteří se jím léčili. Zdálo se, že množství zvířecích slinivek nebude stačit rychle rostoucí poptávce.

Dnes se na jeho výrobě podílí genetické a biologické inženýrství a vyrábí se pomocí biotechnologických metod. Obdivuhodně se podařilo změnit i jeho vlastnosti. Drobné úpravy jeho molekuly umožnily vyrobit inzulíny s různými vlastnostmi, tzv. analoga. Některé účinkují rychleji a některé naopak déle než tělu vlastní inzulín.

Malá revoluce

Tyto objevy mají zásadní význam pro řadu diabetiků. Večer nebo ráno si píchnou dlouze působící analog. Vytvoří jakousi základní hladinu inzulínu. Správně zvolenou dávku rychle působícího analoga si díky tomu mohou dát až těsně před jídlem.

To je obrovská změna proti původní aplikaci tohoto léku. Pacient totiž musel odhadnout jeho dávku a aplikovat si ji zhruba 15 až 30 minut před jídlem, protože začala účinkovat s určitým zpožděním. Stačilo pak, aby se číšník s jídlem opozdil a diabetikovi začala hrozit nebezpečná hypoglykemie, tedy prudký pokles hladiny krevního cukru, který mohl vyústit až v bezvědomí a poškození mozku.

Na správné dávkování inzulínu a jeho načasování, o kterém by se pacient měl ze začátku poradit s lékařem, má vliv také velikost porce i její složení.

Kombinace dlouze a rychle působícího analoga inzulínu umožňuje cukrovkáři daleko pružnější reakci. Vidí, kolik jídla dostal. Může si vyzkoušet, jestli mu bude chutnat a jestli ho tedy sní celé nebo jen kousek. Případně jestli si dá raději něco jiného. To mu dává lepší možnost držet ve správném rozmezí hladinu krevního cukru, což je pro léčbu diabetu, a předcházení jeho negativních následků na cévy, naprosto zásadní.

Kam si ho píchneme

Rychlost, s jakou inzulín zaúčinkuje, záleží také na místě, kam si ho diabetik aplikuje. Nejrychleji se vstřebává z podkoží na břiše, pak z podkoží paže a potom stehna. Nejpomaleji účinkuje vpich do hýždí. Ráno, kdy máme potřebu inzulínu v těle nejvyšší, je výhodnější injekce do místa s rychlejším vstřebáváním.